Bylo to jednou ráno… Bylo mi něco přes dvacet a kamarádi mě vzali k věštkyni z dlaně. K věštkyni! Celou cestu jsem se smál. Ale ona tam jen seděla a dívala se na mě. Mlčky. A pak mi řekla dvě věci, na které nikdy nezapomenu. Nejprve: „Nikdy nebudeš bohatý…, ale nikdy nebudeš ani chudý.“ A za druhé: „Uvnitř tebe žije velmi, velmi stará duše. Spisovatel. Provází tě všude. A je tady, právě teď.“

Do té chvíle jsem v životě nenapsal ani slovo! A tak to všechno začalo…

Psaní ale muselo počkat. Tenkrát už jsem pracoval v IT — v bezpečném a předvídatelném oboru. Založil jsem IT společnost a budoval "kariéru".

Vzpomínka na věštkyni ale zůstala. Její hlas se mi pořád vracel.

Praha… Poprvé jsem přijel do Prahy v roce 1998 jako mladý muž na svatební cestě, a s jistotou, kterou jsem nedokázal vysvětlit, jsem si uvědomil, že jsem doma. V tomto městě s tisícem věží a bohatou historií jsem vychoval své děti — a právě tady se také odehrává můj současný život i moje práce.

Nyní pracujeme na trilogii. Říkám „my“, protože nejsem sám. Připojili se ke mně přátelé a kolegové, kteří sdílejí lásku k umění a vášeň pro vyprávění příběhů. David Kočár je filmový tvůrce s více než dvacetiletou zkušeností; a Pavel Kopp je kameraman, který zasvětil svůj profesní život vyprávění skrze objektiv.

Náš současný projekt, Věštkyně ze Zlaté uličky, je rodinné drama zasazené do tří epoch — do současné, válečné a středověké Prahy. Příběh klade zásadní otázky o osudu, věrnosti, oběti — a o tom, kolik odvahy stojí nést tajemství napříč několika životy.

Pokud čtete tyto řádky, tak možná přišla do života věštkyně také Vám. Kdysi Vám zašeptala něco, na co nemůžete zapomenout. Něco Vás sem přivedlo. Já tomu věřím. A možná je to něco, čemu můžeme věřit společně.

— Francisco Javier